[ Webhosting profitux.cz ]

Napište nám  Návštěvní kniha  O nás

Můj soused Totoro (1988)

 87% 
 81%

Dabing: Noriko Hidaka (Satsuki), Chika Sakamoto (Mei), Shigesato Itoi (Tatsuo Kusakabe), Sumi Shimamoto (Yasuko Kusakabe), Tanie Kitabayashi (Kanta no obâsan), Hitoshi Takagi (Totoro)

Režie/scénář: Hayao Miyazaki / Hayao Miyazaki

Hudba: Joe Hisaishi      Délka: 86 min

Rozpočet/Zisk: $0 / $0 mil.

Abych zbytečně nevyvolával nejednostnost naší-vaší spawec redakce, co se týče hodnocení Miyazakiho anime, rozhodl jsem se přistoupit k jeho dalšímu filmu přímo velekriticky.

S tímto přístupem bych například v oblasti fotbalové na Brucknerův tým, přes postup na Euro z prvního místa ve skupině a dunící ohňostroj na Letné, nekompromisně volal: „Bruckner ven!“ Pro ještě bližší představu jiný případ: Po obdržení červeného diplomu na Harvardu bych se šel oběsit, protože jsem nebyl úplně nejlepší student z ročníku... Věřím, že tento přístup obecně kritici nepoužívají. Děje se tak jen výjimečně, a to, pomineme-li případné hanebné zneužití pro účely rehabilitace vlastního sebevědomí, pouze pokud posuzované dílo snese měřítka nejnáročnější. A to Miyazakiho tvorba bezesporu snese.

Dále jsem při výběru z nadité torničky nápaditého Japonce volil papírově slabší kousek, který by mohl být podle všeho bez větších potíží smotán – Můj soused Totoro je film primárně určený dětem, představuje prostinký děj a v originální verzi uvřískaný japonský dabing. Jak vidno, pro kanonýry favorizovaného mančaftu kritiků by neměl být problém tento duel vyhrát. Vydejme se nyní po stopách zlomových okamžiků unikátního filmového zážitku formou fotbalového klání Spawec – Miyazaki.

První minuty potvrzují papírové předpoklady a krom zajímavé hudby anime(áci) skutečně odhalují své slabiny. Děj se vleče a nenabízí příliš vzruchu. Navíc dabingu člověk zpočátku přivyká, ale určitě je lepší originál, než anglická verze, která atmosféře značně ubírá. Kritik tak útočí a Totorovci se brání zejména animací, která sice není kdovíjak propracovaná, ale nabízí divákovi nezaměnitelné kouzlo, které bych v dnešní době počítačově generovaných animáků přirovnal ke stínu, který kolemjdoucím za horkých letních dnů poskytuje rozložitý strom (koneckonců jeden takový ve filmu je). Přesto se jedna ze střel spawec teamu ujímá a kritici tak rychle vedou nad autorem 1:0.

Po půlhodině hry však přichází překvapení. Běží třicátá minuta a prošedivělý kouč Miyazaki posílá na trávník svou největší zbraň – kanonýra Totora. Přestože myšlenka existence jiného světa, který mohou spatřit pouze dětské oči, zatímco dospělým zůstává utajen, není na trhu originality žádnou novinkou, stačí kreslenému střelci pár rychlých kroků a už svítí na tabuli plichta 1:1. Kdykoliv se pak Totoro dostane k balónu hrozí spawec bráně permanentní nebezpečí. To velké chlupaté stvoření, které nemluví, ale jenom dobrácky mručí, dokáže svou prořízlou tlamou navozovat optimistickou náladu. Přes velké individuální schopnosti však nesóluje a přenechává míč i svým lidským spoluhráčům ve složení tatínek, Satsuki a malá Mei. Do kontaktu s kulatým nesmyslem se však dosytosti dostanou i babička, maminka a chlapec Kanta.

Konec vyrovnanému skóre nastává v padesáté minutě, kdy se cvalík Totoro (kterého však tlustým dělá pouze jeho dres) zčistajasna objevuje nikým neatakován na hranici malého vápna a bez zaváhání šanci přetavuje ve vedoucí gól. Řeč je samozřejmě o scéně na autobusové zastávce, kterou neváhám z pozice kritika označit za odzbrojující.

Od té chvíle je míč už jen na kopačkách Miyazakiho výběru, který si se spawcem pohrává jako kočka s myší a to nás ještě čeká šestnáctiminutový strhující závěr. Totoro si otvírá před soupeřovou bránou střelnici a kritik tak slézá ze hřiště s potupným výpraskem 1:6. Škoda jen, že utkání má pouhých 86 minut, protože vidět v akci hlavní hvězdu soupeřova výběru byl skutečný zážitek, který nám byl bohužel servírován v směšně prťavých porcičkách. Ale možná i to přispělo k výslednému pocitu z filmu, jehož jiskřička fantazie zažehla v naší hlavě hřejivý oheň, takže dění se z plátna přeneslo do naší mysli. Chtěl bych být zase malý!

Hodnocení:

Verdikt: Další lahůdka z kuchyně mistra anime Hayao Miyazakiho. Přestože je film primárně určen menším divákům, což napoví již úvodní píseň a bezelstné pobíhání dvou malých holčiček na scéně, není v žádném případě určen pouze drobotině či pedofilům. Naopak, zažít ty čistě dětské pocity radosti mohou i dospělí, což se jim podaří v jednom animáku ze sta.

© 2006 - 2016 SPAWEC, 10 years of premium quality soundtrack a movie rewies

Vyměňte si s námi ikonku | Zde můžete kliknout na odkaz, o němž už nikdo neví, kam vede

CZIN.euTOPlist



PŘIHLÁŠENÍ

Nejste přihlášen/a
Jméno: Heslo: