[ Webhosting profitux.cz ]

Napište nám  Návštěvní kniha  O nás

Zámek v oblacích (2004)

 87% 
 81%

Dabing: Takuya Kimura (Hauru), Chieko Baisho (Sofî), Akihiro Miwa (Arechi no Majo), Tatsuya Gashuin (Karushifâ), Akio Ôtsuka (Kokuô)

Režie/scénář: Hayao Miyazaki / Hayao Miyazaki, Diana Wynne Jones (literární předloha)

Hudba: Joe Hisaishi      Délka: 119 min

Rozpočet/Zisk: $0 / $235 mil.

Po prvním zhlédnutí „kráčejícího zámku“ jsem byl z oscarově nominovaného Miyazakiho snímku nadšený a říkal jsem si, že je to jasných pět hvězdiček aneb plný jackpot recenzentské přízně. Ovšem několikrát mi napoprvé unikly pod rukama pohnutky jednání postav ve zlomových dějových okamžicích a obhlídkou internetových vod jsem zjistil, že nejsem zdaleka sám. A tak jsem neváhal druhého dne opět vložit stříbrnou placku do přehrávačky a absolvovat dvouhodinový maraton znovu. Jak to všechno dopadlo?

První půlka snímku byla stejně famózní jako poprvé a já už tolik nepospíchal, aby došlo i na sundávání pověstných punčocháčů. A skutečně, snímek jsem si tentokrát labužnicky vyslékal poučen písní skupiny Chinaski. Jedná se vlastně o pohádkový příběh s úžasně propracovanou manga animací, zasazený do neznámé země, naplněné expanzivní atmosférou evropského fanfarónství před vypuknutím první světové války. Po plátně se nám pohybují všelijaké stroje, jak ve vrcholných dobách století páry, včetně válečného arsenálu. Při pohledu na vojenskou přehlídku je cítit ve vzduch blížící se válka.

     

To jsou ovšem pouze kulisy příběhu, jehož hlavní součástí je magie, různé kletby a čáry. A tyhle prvky slouží vpodstatě zase jen jako podkres romantické love story. Pro někoho bude tahle pestrá směsice možná matoucí, možná na něj bude působit trochu přepácaně, ale v první polovině snímku se člověk může jen krásně zabořit do pohodlného polstrování a nechat se unášet na vlnách zhmotnělého animátorského umění.

Film jsem viděl v anglické verzi, které jsem se napřed u japonského snímku trochu obával, ale nakonec se k tomu západnímu prostředí přecejen hodila. Snímek vychází z anglické předlohy a k západnímu divákovi se celkově přibližuje snázeji, než jiné Miyazakiho projekty, protože obsahuje několik klasických prvků na něž jsme u nás zvyklí. Ať už jde o vtipnou postavičku - zde v podobě ohnivého démona Calcifera, nebo o klasické pohádkové zakletí zlou čarodějnící. Už při pohledu na samotný kráčející zámek, tedy tu nádherně ztvárněnou budovu, však veškeré naděje Disneyho na důstojné soupeření na poli vypravěčského umění blednou jak americké sprinterky před dopingovou kontrolou. To ovšem stále hovoříme jen o první polovině snímku...

V té druhé jsem si uvědomil, že u anime hraje velkou úlohu moment překvapení. Na filmy od mistrovského Pixaru se můžeme koukat kolikrát chceme a budou nám připadat stále stejně dobré. U Howlova (číst jako Haulova, nikoliv Havlova:) kráčejícího hradu to k mému zklamání neplatí. Napoprvé jsem jej považoval za famózní, napodruhé jsem se občasně ke svému překvapení nudil. Ale možná je to i tím, že Miyazakiho film je vlastně jakýmsi redbulem pro vaší fantazii. Znamená to, že pokud si ho dáte jednou, cítíte jeho blahodárné účinky, ale pokud ho do sebe budete klopit ve velkém, bude vám chutnat méně a méně.

     

Ale v konečném měření sil u Howla super kvality Princezny Mononoke či Totora prostě nevidím. U Totora se mi líbilo zachované tajemno, u Mononoke skvěle zmáknuté zakončení. Ovšem u Howla sice po skončení otázky, co tím chtěl básník říci, zůstaly, tajemno však vlivem zakončení jaksi vyprchalo. Záměrně těď vynechávám ve svém srovnání snad nejslavnější Miyazakiho film – Cestu do fantazie. Tu jsem totiž kvůli technickým potížím napoprvé nemohl dokoukat do konce, a ačkoliv byly mé pocity trošku rozporuplnější, než jsem před projekcí čekal, ponechám si konečné hodnocení až po zhlédnutí celé stopáže. Budete si je samozřejmě moci přečíst na Spawcovi.

Druhá polovina snímku začala být na můj vkus příliš vlídnou. Ne, že by se na plátně odehrávala nějaká pohoda, naopak válka nám zuří na plné obrátky, ale prostě to je stále více pohádkové než tajemné. Ne, že bych neměl rád pohádky, ale po solidním rozjezdu jsem doufal, že se to bude blížit stále více atmosféře Princezny Mononoke, ale kapitán lodi Miyazaki nabral jiný směr.

Ten směr je také fajn, ale už není tak výjimečný, tak jedinečný jak jsem tomu u japonského velmistr byl zvyklý vídat. Spoustu věcí Miyazaki nějak záhadně rychle utnul a to je podle mě velká škoda. Myslím, že s dvouhodinovou stopáží mohl tentokrát pracovat poněkud uvážlivěji a nachystat nám nějaké vypointovanější rozlouskávání dějových oříšků. Ale tohle je prostě jeho styl, ten člověk není úplně normální, to mi věřte. A když říkám v tomto kontextu nenormální, myslím tím pozoruhodný.

Hodnocení:

Verdikt: Film z něhož si navždy pokusím udržet dojem z prvního zhlédnutí. Napoprvé se mi totiž velmi líbil, na podruhé už to bylo slabší.

© 2006 - 2016 SPAWEC, 10 years of premium quality soundtrack a movie rewies

Vyměňte si s námi ikonku | Zde můžete kliknout na odkaz, o němž už nikdo neví, kam vede

CZIN.euTOPlist



PŘIHLÁŠENÍ

Nejste přihlášen/a
Jméno: Heslo: